NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2007 > Psí dárce krve

Psí dárce krve

Krev zachraňuje životy – lidské i ty psí

Pojmy jako transfúze, krevní skupina nebo dárcovství krve jsou i pro laiky srozumitelné. Krev je životadárná tekutina a každé malé dítě ví, že mohou nastat případy, kdy lékaři lidem zachrání život doplněním chybějící nebo nahrazením nemocné krve. Existují dobrovolní dárci krve, registry dárců, transfúzní stanice, krevní konzervy… Ale co naši psí přátelé? Co dělat, když krev potřebují oni?
Pravdou je, že krevní transfúze jsou stále nutnější i u psů, ale systém dárcovství, registrů i skladování psí krve je stále na nižší úrovni než v humánní medicíně. Jenom kvalitnější informovanost chovatelů a jejich vzájemná pomoc může přispět k rozšíření dárcovství krve jako mnohdy jediného způsobu záchrany života.

Kdy krev zachraňuje

Nejčastější a nejznámější chorobou krve je anémie – chudokrevnost neboli nedostatek červených krvinek. Anémie vznikají při nedostatku železa, vitamínu B12 nebo kyseliny listové, při poruchách kostní dřeně, předčasném zániku červených krvinek, patologických změnách krvinek bílých (leukémie) nebo při nedostatku krevních destiček. Další příčinou vzniku anémií bývají vlastní krevní ztráty, pokud tělo ztratí během krátké doby více než třetinu krve. Takové případy nastávají po úrazech, při krvácivých stavech během náročných operací, vlivem choroby - např. hemofilie nebo Von Willebrandovy nemoci, nebo jako následek některých infekcí, rakovinovýchých nádorů nebo otrav. Transfuze se používá i při některých autoimunitních onemocněních.

Ideální dárce

Dárcem musí být zdravý pes, který netrpí žádnými chronickými chorobami, neužívá trvale léky a který je navíc v době odběru v plné kondici. Nesmí být v rekonvalescenci po infekčním onemocnění, po operaci ani vážnějším úrazu. Samozřejmostí musí být, že je pravidelně odčervovaný i očkovaný proti běžným chorobám, ale poslední vakcinace by měla být minimálně 14 dní před odběrem krve. Dárce by měl být průběžně ošetřován proti přisátí klíšťat a v ideálním případě mít i negativní testy na lymskou boreliózu. Ideální dárce nikdy nedostal sám transfúzi, a to ani krevních komponent. Od posledního darování krve by měly uběhnout minimálně tři měsíce (lépe však půl roku). Fena by neměla hárat a neměla by mít nikdy štěňata. K odběru by měl jít pes nalačno.
Pokud není dostupný ideální dárce, je možné od některých hledisek upustit. Například když dárce sám v minulosti transfuzi dostal nebo když fena-dárkyně už v minulosti měla štěňata. Poslední slovo musí mít vždy veterinář, který rozhodne o způsobilosti dárce a míře rizika pro příjemce, a případně provede podrobnější zkoušky.
Optimálním věkem pro darování krve je 9 měsíců až 10 let, a tělesná hmotnost minimálně 25, lépe 30 nebo raději více než 30 kilogramů. Vzhledem k postupu při odběru krve je nutné, aby byl dárce dobře ovladatelný.
Mezi plemeny vhodnými k dárcovství krve jsou nejčastěji uváděni němečtí ovčáci, ale v některých registrech jsou to i irští vlkodavové, rhodéští ridgebackové nebo zlatí retrívři. Vhodná jsou všechna velká plemena.

Kdy, jak a kolik krve darovat

Před odběrem nejprve majitel odpoví na několik dotazů týkajících se zdravotního stavu dárce a pes je krátce klinicky vyšetřen. Vlastní odběr krve je nekomplikovaný zákrok, který zvířata většinou snášejí velmi dobře: pes je majitelem fixován na vyšetřovacím stole buď vsedě nebo vleže na boku. Je mu přiloženo škrtidlo a do jedné z velkých žil na končetinách nebo na krku je zavedena injekční jehla nebo intravenózní kanyla. Poté je k jehle či kanyle připojena injekční stříkačka nebo odběrový vak a odebráno potřebné množství krve. Rychlost odběru je různá, ale jen zřídka překročí 20 až 30 minut.
Krev se odebírá do vaků používaných v humánní medicíně, do malých vaků pro kočky, do vakuovaných lahví nebo stříkaček, které už musejí vždy obsahovat antikoagulační (protisrážlivý) roztok.
Pes může bezpečně darovat 15 až 20 % krve ze svého krevního objemu, což bývá zpravidla 16 až 18 ml krve na 1 kilogram živé váhy. Tak například pes vážící 30 kg může darovat přibližně půl litru krve, psi s váhou 15 až 25 kg dávají polovinu této dávky.
Teoreticky jsou psi schopni darovat krev každé tři týdny, ale prakticky je krev odebírána méně často, aby nedocházelo ke stresu. Pokud pes daruje krev opakovaně, musí dostávat pravidelně železo, komplex vitaminů B a vitamin C.

Registrované dárcovství

Na některých klinikách si vhodného dárce musí najít přímo majitel nemocného psa, jinde mu veterináři s hledáním pomohou. Protože ve většině případů hrozí nebezpečí z prodlení, je nutné se předem připravit na všechny eventuality, které veterinární praxe i chovatelství psa mohou přinést.
Dárce krve může být získán z různých zdrojů. Jednorázovými dárci mohou být zvířata ze stejného chovu, zvířata léčená na stejném pracovišti, zvířata z různých důvodů utrácená, zvířata pracovníků kliniky nebo zvířata zapsaná do dárcovských databází.
Chov trvalých dárců krve je drahý a relativně nehospodárný (lze získat každé 3 týdny jen 10 až 20 ml krve na 1 kg hmotnosti psa). Při předem připravovaném zákroku lze udělat konzervu vlastní krve, nebo lze použít vlastní krev přímo. Některá veterinární pracoviště mají svůj okruh psů-dárců, které mohou v akutním případě povolat. Všechna se však potýkají s jejich nedostatkem, pro který nemohou veterináři dát krev každému psovi, který by ji potřeboval. Dárce je zpravidla potřebný velmi rychle a tak často odebírají krev svým vlastním psům.
Registry dárců vznikly již na několika veterinárních pracovištích a kde to dosud nebylo možné, jsou veterináři stále odkázáni na osobní kontakty. V dnešní době mobilních telefonů a rychlých aut záleží pouze na majitelích, zda jsou ochotni pomoci a poskytnout krev svého psa na záchranu jiného zvířete.
V každém případě, povede-li se transfuzi uskutečnit, je to důvod k radosti na obou stranách. Majitel příjemce se raduje především, protože zlepšení bývá patrné ihned, a majitel dárce má jistě dobrý pocit, že pomohl při záchraně nemocného psa.

Uchovávání krve

Zatímco v Německu funguje systém psích krevních bank při univerzitách, v USA zase mají velké kliniky vlastní registry a krevní banky. Majitelé zaregistrovaných psů chodí na pravidelné kontroly a jsou zváni k odběrům. Za tuto spolupráci dostávají od kliniky slevy.
U nás neexistuje žádná centrální psí krevní banka. Vzhledem k tomu, že trvanlivost krevních konzerv je velmi nízká (v ideálním případě tři týdny) a že cena komerčně produkované a distribuované krve by byla neúnosně vysoká, zpracování i následné uchování krve technologicky složité a navíc při něm může dojít k částečnému znehodnocení krve, je na většině veterinárních pracovišť u nás preferována okamžitá aplikace krve příjemci. Zatím si tedy veterináři sami odebírají krev od psích dárců a v co nejkratší době ji předávají nemocnému zvířeti. Příjemce pak dostává krev s protisrážlivým přípravkem stejně jako jinou infuzi, aplikace je velmi pomalá a po ukončení transfuze je vhodné, aby pes zůstal ještě nějaký čas pod dohledem veterinárního lékaře.

Pes a krevní skupiny

Psí transfúze jsou jednodušší než např. u koček, kde hrozí nebezpečí přenosu retrovirů krví. A na rozdíl od "lidských" doktorů je pro veterináře teoreticky mnohem snazší najít pro svého psího pacienta odpovídajícího dárce. Psi sice také mají své krevní skupiny, ale běžně se u nich před první transfuzí krevní skupina nemusí zjišťovat. V zásadě platí, že kterýkoli pes může darovat krev jakémukoli psu. Plemeno nehraje při transfuzi žádnou roli, bernardýn může dostat krev od dogy a naopak. Veterináři se přitom shodují, že dárcovství krve je pro psa zcela bez rizika.
Stejně jako u lidí je základním předpokladem úspěšné transfúze totožnost krevních skupin dárce a příjemce. Psi mají sice více krevních skupin, ale první transfúze krve u psa je zcela bez rizika i při užití zcela neznámé krve.
Krevní skupiny psa jsou klasifikovány podle DEA (dog erythocyte antigen) systému, který rozeznává šest hlavních krevních skupin (1.1, 1.2, 3, 4, 5 a 7). Jeden jedinec může mít i několik faktorů najednou.
Aby se předešlo případným reakcím u druhých a dalších transfúzí, používá se u netestovaných příjemců negativní krev, nebo se provede zkouška snášenlivosti (smíchání vzorku krve dárce a příjemce po jejich úpravě a sledování vzniku sraženiny nebo rozpadu krvinek) či zkouška biologická (sledování reakce příjemce po podání malého množství krve).

Transfúzní reakce
Prudká obranná reakce organismu příjemce proti cizí krvi při první transfúzi nebyla dosud popsána, takže se krev nijak nevyšetřuje. Smrtelné nebezpečí hrozí u každé další transfúze - a to i při transfuzi od stejného dárce, kdy si příjemce v mezidobí mohl vytvořit protilátky na darovanou krev. Transfúzi proto musejí předcházet podrobnější zkoušky, minimálně křížová zkouška, která zjišťuje, jestli je krev dárce vhodná pro konkrétního příjemce.
Mezi nepříznivými reakcemi, které se po druhé a další transfúzi mohou objevit, jsou snížení nebo zvýšení teploty až horečka, neklid, slabost, chvění až třes, zvýšená frekvence pulsu a dechu, ztížené a zrychlené dýchání, zrychlení srdeční frekvence, dále kálení, močení, zvracení, zřídka kopřivka, přechodná anémie, vylučování krevního barviva močí nebo žloutenka. Naprosto výjimečně i anafylaktický šok končící smrtí.
Tyto život ohrožující stavy nastávají do několika minut po podání inkompatibilní krve. Častěji je však reakce mírnější a rozvíjí se řádově v hodinách po provedení transfúze. Nejmírnější reakcí je tzv. opožděná transfúzní reakce, kdy je zpočátku přijatá krev organismem tolerována a až po několika dnech se objevují horečky a další komplikace.
Naproti tomu dárcova přechodná slabost rychle odezní a majitel dárce se nemusí ničeho obávat.

Péče o psí dárce

Vyšetření psa před darováním krve je zcela zdarma – a to včetně základního biochemického a hematologického vyšetření krve. Podle pravidel konkrétních klinik může být pes odměněn například dárkem dle vlastního výběru v rámci předem daných finančních limitů, někde se dárcům předávají jakési obdoby Janského plakety v podobě přívěsků na obojek.
Pro majitele psího dárce krve může znamenat členství v registru dárců záruku bezplatných zdravotních kontrol po celou dobu života psa, podle možností jednotlivých klinik i po uplynutí věku vhodného k darování krve. Zcela jistě bude pro dárce přednostně zajišťována krev, pokud by ji někdy v budoucnu sám potřeboval.
Hlavně však může každého majitele psího dárce krve hřát dobrý pocit z toho, že pomohl zachránit život jinému psovi. Každý člověk, který někdy daroval krev, jej jistě zná.

Člověk nikdy neví…

Krev – tekutina nad jiné důležitá. Rozvádí v organismu živiny, kyslík, hormony, vitamíny a další specifické látky jednotlivým tkáním, odvádí zplodiny, reguluje tělesnou teplotu, pomáhá při obraně proti infekci. Když se cokoli ve složité cestě krve tělem pokazí, může být transfúze rozhodujícím krokem pro záchranu pacienta. Člověk nemůže předem nikdy vědět, jestli se někdy v budoucnu neocitne on sám, jeho blízcí nebo jeho pes v situaci, kdy budou sami potřebovat zdravou krev jiných. Lidé darují svou krev, aby byl vždycky k dispozici vhodný dárce pro každého potřebného člověka. Mohou však také udělat rozhodnutí za svého psa a nechat jej zapsat do seznamu potencionálních dárců. Ani pes nikdy neví…

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - krytí, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Australský honácký pes (červen 2007)
• Problémové dědictví aneb Když Trouble dělá trable (únor 2008)
• Brabantík; Bruselský grifonek; Belgický grifonek (leden 2009)
• Výroční setkání CANDY (leden 2007)
• Chování psa – vizitka majitele (duben 2007)

VYDÁNÍ ČASOPISU:

Redakce | Smluvní podmínky | Ceník | Reklama | Dotazy

planetazvirat.cz © 2005,2009 ČESKÝ INZERT & RC REAL
Planeta zvířat - nejen inzertní měsíčník
INZERTSPOJ, spol. s r.o., Vinořské náměstí 34, 190 17 Praha 9 - Vinoř